Patronát Sabiny Laurinové a Ondřeje Vetchého
Patronát nad 7. ročníkem projektu Objevuj památky (po Janě Nagyové – Arabele a Michaele Kuklové – Jasněnce) převzala herečka Sabina Laurinová, představitelka mnoha postav ve známých pohádkách (Čertova nevěsta, Ošklivá princezna, Modrý pták ad.), zejména však zlá princezna Eufrozína (Z pekla štěstí I a II).
K paní Laurinové se v letošním roce přidá také oblíbený herec Ondřej Vetchý, který patří dlouhodobě mezi naše nejpopulárnější herce. O historii se zajímá odmala a pěkná památka v něm dokáže probudit i ty nejniternější emoce. I proto přijal nabídku stát se patronem projektu Objevuj památky v roce 2024.
Objevuj památky se Sabinou Laurinovu a Ondřejem Vetchým (2024)
Se Sabinou Laurinovou a Ondřejem Vetchým pozveme v létě - formou tipů na výlety - na několik nestátních památek zapojených do naší propagačně – prezentační platformy a budeme všechny milovníky starobylých sídel inspirovat k jejich návštěvě, poznávání a objevování.
A kdo ví, třeba budete mít štěstí a potkáte nás během prohlídky některé památky...
Tak neváhejte a naplánujte si výlet za historií. Inspirací vám mohou být naše webové stránky nebo sociální sítě.
Přinášíme krátký rozhovor s naší patronkou - Sabinou Laurinovou:
1) Jaký máte vztah k památkám a vůbec k historii?
Historie a památky mě odjakživa přitahovaly. Dnes si troufám tvrdit, že jsou i mým koníčkem. Jsem člověk, kterého zajímá odkud pochází, jací byli jeho předkové a jakou má historii místo, kde žije. K poznávání hradů a zámků jsem byla vedena už od dětství. Při jejich návštěvě jsem vždy cítila zvláštní napětí a bylo to pro mě tak trochu dobrodružné. Často jsem si představovala, kdo asi na těch místech žil, co prožíval a třeba jak chodil oblečený. Díky představivosti jsem si vymýšlela své vlastní příběhy...
2) Pohádky se natáčejí jak ve studiích, tak přímo na hradech, zámcích a dalších památkách. Kde se Vám pracuje lépe a co se Vám v pravých – hradních či zámeckých exteriérech líbí?
Na těchto místech se mi líbí autentická atmosféra, která v ateliérech, nikdy taková být nemůže. Pravé interiéry zámků a příroda v exteriérech, film povznese esteticky i dramaticky. Měla jsem možnost natáčet na mnoha hradech a zámcích a vždy to pro mě byla radost. Cítila jsem, že tam v tu chvíli patřím a jsem součástí historie. V ateliérech jsou většinou repliky starého nábytku či rekvizit a já na zámku či hradě stále nemohu uvěřit, že se opravdu pohybujeme v prostředí, které je tam už mnoho století. Vždycky si ve své fantazii představuji, kolik lidí, kteří už dávno nežijí, se dotýkalo stejných věcí jako já a pohybovalo se ve stejných místnostech. Na místa, kde jsem dříve natáčela se dodnes velmi ráda vracím.
3) Připravujete v letošním roce nějakou pohádku nebo historický film?
Pohádku či historický film zatím ne, ale v létě mě čeká Noc na Karlštejně. Tedy abych byla přesnější, muzikál Karla Svobody Noc na Karlštejně, ve kterém hraji roli Aleny. Moc se těším např. na zámek Kačina. Minulé léto jsme hráli na zámku Mělník a bylo to překrásné.
4) Chtěla byste něco vzkázat mladé generaci, která více než na výlety do přírody a za historií sedí doma u počítače nebo mobilu?
Přála bych jim, aby našli motivaci k poznávání a hlavně chuť vyrazit ven. Záleží i na nás rodičích, jaký impuls vyšleme. Není nad osobní poznávání, setkávání se a zážitky. Věřím, že nám léto bude přát a mladou generaci – i naším projektem a návštěvou zajímavých míst – oslovíme a představíme ji řadu krásných památek, které stojí za to vidět. I já se už moc těším!
A rozhovor s naším patronem - Ondřejem Vetchým:
Rytíř Hudroval, loupežník Karaba, princ Velemír, Lucifer, zlodějíček Ferko či nezapomenutelný čert Janek s hodností vraníka.
Ondřej Vetchý už během své bohaté kariéry ztvárnil nespočet rolí v pohádkách, které neodmyslitelně patří ke hradům a zámkům. Nejen proto k nim má blízko, o historii se zajímá celý život a památky vnímá jako odkaz našich předků, o kterých je naší povinností dobře pečovat. „Když vidím hezkou stavbu, ať už je to velká historická památka nebo selské stavení, tak jsem úplně pohnutý, dojatý a nesmírně hrdý, že tu krásu můžu sdílet s tím, kdo ji vytvořil,“ říká Ondřej Vetchý.
1) Čím si vás získal projekt Objevuj památky, že jste se rozhodl stát se jeho patronem?
Především je to zásluha mé milovaná kolegyně Sabiny Laurinové, která mi o Objevuj památky říkala a hledala, komu by patronát předala. Měl jsem podmínku, že patronem budeme se Sábou oba dva a společně se také na nějaké památky vydáme. Tento projekt mi samozřejmě dává smysl a už se na něj i na Sábu těším.
2) Co pro vás památky znamenají?
Památky jsou pro mě čímsi naprosto elementárním a ukotvujícím, je to něco, na co se musíme navazovat. Ukazují nám, jací naši předci byli, jak žili, jak úžasně hospodařili, jaké měli schopnosti a dovednosti a jak byli úspěšní. Architektura mě profilovala, kultivovala a nasměrovala, díky ní jsem si uvědomil, kdo jsem. Kdybych měl tu moc, prosadil bych v 90. letech zákon, který by nařídil opravit střechy a izolace všem pamětihodnostem, které to potřebovaly, a zakonzervoval je, než se o ně někdo postará. Aby škody, které tu udělali bolševici, nebyly nevratné a devastující nebo větší, než bylo nezbytně nutné. To se bohužel nestalo, ale věřím, že kdybych ten zákon mohl tehdy nedemokraticky uplatnit, tak by se podařilo spoustu dalších památek zachránit. To, jak jsme po bolševismu zdevastovaní my sami, je samozřejmě věc jiná. Ale budeme-li mít příležitost, máme celé generace na to, abychom se z toho vylízali. Zatímco pamětihodnosti jsou velmi často zničené nevratně, a to je naše velká tragédie.
3) Jezdil jste na památky jako malý s rodiči?
O historii se zajímám už od školy. Když jsem začal studovat v Praze, chodil jsem v noci po jejích ulicích a náměstích, a okouzlovalo mě, jak byla nádherná a jak úžasnou má architekturu. Vnímal jsem, kolik významných lidí se v těch historických domech narodilo, strávilo část života, tvořilo a zanechalo odkaz. Ale všechno bylo strašně zanedbané. Jako kluk jsem z toho v těch osmdesátých letech míval velké deprese. Byl jsem ohromen dovedností našich předků a zároveň jsem byl úplně zničený z toho, kam se všichni ti úžasní a talentovaní lidé poděli. To uvědomění si socialistické reality bylo pro mě velmi bolestné. Vzpomínám si, že jsem si strašně přál, abych se jednoho dne probudil a všechny ty komunistické symboly by přes noc zmizely. A Praha by byla zase krásná jako dřív než se tito lidé bez vkusu, morálky a kreativity naší země zmocnili.
Další část rozhovoru si můžete přečíst v časopisu Objevuj památky - Dovolená s nápadem /ke koupi v PNS nebo Tabáku/. Zdroj fotografií: O. V., Divadlo Palace, net.