Zavítejte na památky Moravskoslezského kraje

První zastávka: Žerotínský zámek v Novém Jičíně

Areál Žerotínského zámku prošel mnoha architektonickými úpravami od gotického hradu až po renesanční městský zámek. Ten měl specifický pevnostní charakter, vycházející z protitureckých pevností budovaných v tehdejších Uhrách. Kromě Žerotínů se do dějin zámku zapsala instituce, která mu dala nový přívlastkový název - Tereziánská akademie z Vídně. Rozsáhlá rekonstrukce ve 40. letech 19. století naprosto změnila vnější i vnitřní charakter celého zámeckého komplexu. Na zámku se tehdy nacházely úřadovny, byty, kuchyně i obydlí drába s nezbytným vězením. Inspekční pokoje hostily i známé osobnosti. Mezi ty nejslavnější patřil historik František Palacký a známý dramatik Franz Grillparzer. V současné době spravuje zámek Muzeum Novojičínska. Vedle stálé expozice klobouků "Nechte na hlavě" zpřístupňujících návštěvníkům jednu z nejzajímavějších podsbírek muzea (považovanou za jednu z největších na světě), nabízí Žerotínský zámek rovněž instalaci, která je provede od středověkých kořenů až k moderním dějinám města. Expozice Ve znaku zavinuté střely totiž dokumentuje historii Nového Jičína. Muzeum rovněž pořádá krátkodobé výstavy a vzdělávací akce.

Druhá zastávka: zámek Kunín

Počátky zámku v Kuníně sahají do konce 16. století, kdy zde vznikla malá tvrz, jejíž majitelé se často střídali. Barokní přestavbu zámku uskutečnil v letech 1726–34, pro hrabata z Harrachu, slavný vídeňský architekt a stavitel Johann Lucas von Hildebrandt. Nejzajímavějším obdobím byl bezesporu přelom 18. a 19. století, kdy na zámku pobývala majitelka kunínského panství - osvícená hraběnka Marie Walburga z Truchsess-Waldburg-Zeilu. Vybudovala zde jeden z nejmodernějších vzdělávacích ústavů tehdejší střední Evropy. Také se o ní hovořilo jako o jedné z nejsečtělejších žen celého Rakouska. Udržovala kontakty s předními vzdělanci a umělci tehdejší Evropy. Zámecká expozice nabízí pohostinské pokoje, ložnice a učebny zámecké školy včetně empírové nástěnné výmalby, zámeckou obrazárnu, lovecký pokoj, dámský pokoj, velkou jídelnu či hudební a taneční pokoj. Kostelní chodba zavede návštěvníky do Velkého sálu, který ukrývá renesanční portréty členů rodů Hohenems. Prohlídka vrcholí návštěvou zámecké půdy prezentující unikátní barokní komínový systém. Zámek je zcela bezbariérový.

Třetí zastávka: zámek Nová Horka

Nádherný barokní zámek Nová Horka, s přídomkem "malá Vídeň" byl kulturním i hospodářským centrem širokého okolí. První připomínka místní tvrze se vztahuje k roku 1561, kdy panství držel Hanuš Haugvic z Biskupic. V roce 1660 získává zdejší biskupský lenní statek Johann Balthasar Vetter von der Lilie a tento šlechtický rod, původem pocházející z Dolního Štýrska, se na Nové Horce usazuje na dlouhých 285 let. Hrabě Vetter na zámku shromáždil umělecké sbírky, obrazárnu, znamenitou knihovnu, ve které byly zastoupeny svazky věnované alchymii, magii i okultním vědám. Hrabě měl na zámku údajně svého zlatníka, se kterým ve sklepeních vyráběl předměty z drahých kovů, ale spíše se snažil na základě alchymistických knih vyrobit zlato. Srdcem zámku Nová Horka je barokními nástěnnými malbami vyzdobená sala terrena. V rokajových kartuších je vždy znázorněn jeden výjev zobrazující alegorii jednotlivých ročních období a k němu náleží dva výjevy alegorií živlů. Sochy v okolí zámku a zahradní sál v jeho přízemí dodnes připomínají nádheru malého šlechtického sídla. Vedle zámku najdete zámeckou kapli Povýšení svatého Kříže, založenou roku 1775 olomouckým dómským kanovníkem Antonínem Vetterem z Lilien.

Čtvrtá zastávka: kaple Jednoty bratrské ve Fulneku

První zmínka o budově dnešního muzea Svět Komenského Fulnek pochází z roku 1407. Tehdy se jednalo o katolický špitál s kostelíkem Všech svatých. Budova prošla spoustou proměn i z hlediska funkčního. S příchodem bratří se funkce rozšířily o školu a obydlí správce sboru. V roce 1621 byl komplex opuštěn a o znovuobnovení funkce svatostánku tentokrát jako kostela sv. Václava se pokusil v roce 1623 kapucínský kazatel P. Bonaventura z Kolína. Bohužel se jeho pokus neuchytil a komplex budov měl sloužit jako jízdárna. Od roku 1658 však byl nakonec využíván jako sýpka. Novou funkční tvář vdechl objektu Eliáš Knurr, který jej nechal přestavět na kapli sv. Vilgefortise, dvoupatrový špitál a barokní Knurrův palác. Díky jeho nadaci a podpoře města byly kaple i špitál využívány až do roku 1945. Pro muzejní účely byla v budově instalována výstava „J. A. Komenský – Učitel národů – bojovník za mír“ otevřená pro veřejnost v roce 1954. O tři roky později byly expoziční prostory rozšířeny na celý komplex špitálu a kaple, kde sídlí muzeum dodnes. 

Trasa 1-denního výletu Moravskoslezským krajem měří 36 km.

Budete-li hledat ubytování, inspirujte se na www.e-pobyty.cz.